Vážení čtenáři,

dostává se Vám do rukou dílo nedozírné vědecké i historické hodnoty. Staré kroniky konečně po pečlivém zpracování mohou promluvit k širšímu okruhu znalců bez nebezpečí, že budou častým bádáním originály znehodnoceny. Již dnes jsou částečně poškozeny, protože studium probíhá prakticky vždy přímo u zdrojů, což jsou pivnice a restaurace, a texty jsou místy částečně poškozeny pokapáním pivem, či prolitými slzami prozřevších badatelů.

Zpracování do formy, která je Vám předkládána, bylo velmi složité a náročné. Vzhledem k tomu, že texty restauroval vyhlášený znalec, jsou původní znění zachována skutečně doslova, nic nebylo ani významově, ani slovně upravováno.

Řazení díla je podřízeno původnímu uspořádání. Nejprve jsou postupně uváděna díla z obou kronik tak jak byla kronikářem zapisována. Po nich jsou zařazeny dvě disertační práce, na jejichž základě byly dvěma docentům katedry uděleny profesorské hodnosti. Za těmito obsáhlejšími pracemi jsou pak zařazeny práce, které jsou dodnes zachovány pouze v konceptech. U těchto prací bylo restaurování nejsložitější, protože jak známo, čím větší vědecká erudice, tím horší rukopis. Po skutečně mravenčí práci byla i tato díla převedena doslovně a bez úprav.

Co se týká autorů jednotlivých prací, jsou u některých děl uvedeni (tam, kde jsou uvedeni i v kronikách a zachovaných textech) včetně vročení, u většiny však není přesně autor znám. Podle úpravy textů a jejich nesporné vědecké hodnoty se však jedná o díla docentů, profesorů, dokonce pak i presidentů katedry, případně o díla kolektivu, který se za účelem jejich vytvoření sešel na místech k tomu určených.

Námětová šíře svědčí o značném až renesančním rozsahu vědomostí členů katedry, prakticky žádné důležité odvětví lidské činnosti nezůstalo stranou, ať již se jedná a theorii, či o praxi.

Některé otázky jsou pouze naznačeny a věřím, že pokračovatelé v bádání katedry se jimi v budoucnu budou zaobírat se vší vážností a erudicí, kterou si tato vědecká a vždy nelehká práce zaslouží. Přesto, že tento souhrn je již historií, při pečlivém studiu čtenář jistě pochopí i jeho aktuálnost a závěry jednotlivých prací (ke kterým bylo docházeno leckdy až na úkor zdraví a života vědců) bude moci uplatnit v každodenní praxi.

Proto přeji hodně trpělivosti při studiu tohoto souborného díla a připomínám

"Pivu a zvláště plzeňskému, zdar!"

Vědomosti o pivu mají již nesmírnou tradici, ale teprve nyní byly postaveny na vědecký základ. S tímto historickým mezníkem vyvstala i otázka, jak správně, výstižně a srozumitelně nazvat tuto vědu o pivě. Byla vypsána soutěž, na níž došlo tisíce návrhů a soutěžní porota po bedlivém uvážení, zapíjejíc to samozřejmě pivem, vybrala z nich ten nejlepší - Pivologie.

Tento název vystihuje svůj význam již v pravé podstatě, neboť je vědecky dokázáno, že člověk střízlivý má ve svém myšlení naprostý chaos. Teprve požíváním piva se tento myšlenkový chaos začíná usměrňovat. Čím více piva se vypije, tím více se začíná uplatňovat logická stránka myšlení, takže po dostatečném počtu piv je možno vytvářet nové myšlenkové hodnoty. To se odůvodňuje tím, že po požitých pivech člověk odkrkává a tím vypuzuje z těla škodlivé látky, které zabraňují logickému myšlení. Tím jsou nerozlučně spojeny dva důležité momenty - pivo a logika, ze kterých vznikl název "Pivologie".

Rovněž po jazykové stránce nemůže být námitek, protože je to slovo mezinárodní, uznávané největšími světovými kapacitami.

V samém počátku výroby bylo životní nutností různých postav lidských napájení svého těla pivem. A proto znamená spolek historický převrat ve vývoji lidské společnosti.

V souhlase se základním ekonomickým zákonem pivní společnosti zajišťovat maximální opici za daných pivních podmínek se ustavil "Spolek Pivologie", jehož cílem je postavit pivní poznatky na vědecký základ a plánovitě spolupůsobit na rozvoj pivní společnosti. Ustavení Spolku Pivologie je dějinnou událostí, neboť se zde poprvé vytvořila avantgarda pivní třídy, která povede masy pijící pivo vzhůru k nepřetržité věčné opici.

Systém, kterým byl až dosud určován počet možných piv pro jednotlivce je celkem nedokonalý a chybělo tudíž jednotné stanovisko na počet piv a tudíž i možnost spolupráce technické, vědecké a morální.

Naše vědecká rada pověřila proto vědeckou komisi vypracováním nového systému a to tak, že úplně nového způsobu, jak posuzovat vypitá piva z hlediska demokratického centralismu v Pivologii.

Běžné druhy piv (nejsou zdaleka všechny):

Zcela primitivním měřítkem dobrého rozmaru může být prosté sčítání stupňů, kdy při dosažení určité velikosti jedincem dosahuje hodnoty dobrého rozmaru. Tento způsob však není zcela přesný, je pouze přibližný. Vědecká komise tedy navrhla řešení pomocí součinitelů dobrého rozmaru S_r. Absolutní velikost dobrého rozmaru je přesně udána vztahem:

Sčítáme tedy jednotlivé skupiny

přes všechny meze.

Aby bylo možno tuto theorii uvést do praxe, zbývá pouze určit součinitele dobrého rozmaru S_r. Jejich určení není zdaleka tak snadné. Záleží na mnoha okolnostech a nejvíce se uplatňuje poctivý tréning a stav nasycení. Vliv ostatních okolností je po složitých výpočtech zahrnut ve dvou složkách, které souvisejí též s ostatními. Po několika letech usilovného zkoumání byla sestavena soustava tabulek, jež má vystihovat přesný stav jednotlivce. Tabulky tvoří tak zvané "Tenzory dobrého rozmaru".

Pivu zdar!!!

Dialektický materialismus se rozvíjel v závislosti na rozvoji ostatních věd, z nichž čelné místo již od pradávna zaujímala Pivologie. Pivologie se například podílela značnou měrou na objevení dialektiky, neboť vše je v pohybu, neustálé přeměně, což je zejména charakterizováno pohybem opice, která neustále vzrůstá až vrcholí, ale v tomto stadiu nestagnuje, naopak je vystřídána stavem ochablosti a otupění, po kterém následuje znovu růst opice. Toto je tak zvaná dialektika v kruhu, neboť se neustále a neměně opakuje. To bylo vlivem nižšího stupně Pivologie, který závisel na současném stavu rozvoje výrobních sil, kdy výrobní síly stačily vyrábět pouze množství piva, které je potřebné k dosažení stejného stupně opice. Vlivem rozvoje výrobních sil se kvantitativně i kvalitativně zvyšovala výroba piva, což mělo za následek dosahování stále vyššího stupně opice. Sice se stále střídala opice s depresí, ale opice nabývala stále vyšších a prohloubenějších forem, takže ji lze nazývat opicí vyššího stadia rozvoje společnosti. To mělo za následek objeveni nové formy dialektiky - dialektiky ve spirále. V současné době rozvoj výrobních sil v závislosti na výrobě piva dosáhl již takového stupně, že u některých význačných jedinců dosáhla opice nových forem, o kterých lze předpokládat, že se rozšíří časem na celou společnost. Zde opice neustále rovnoměrně stoupá přes všechny meze bez jakéhokoliv vystřídání depresním stavem, takže ji lze vyjádřit přímkovou závislostí. Konstantou úměrnosti je modul opice E_op. Z toho je dokázáno, že vlivem Pivologie bude objevena nová forma dialektiky, vyšší než všechny předchozí a to dialektika v přímce.

To, že je pivo nejen chutné, ale i výživné, dokazuje jeho starý název - tekutý chléb. Tedy již naši předkové popíjejíce pivo objevili tento důležitý fakt. Pivo však nezahřívá okamžitě jako například C₂H₅OH, ale až po chvíli, což je jeho nespornou výhodou, zvlášť v zimních měsících a jelikož větší popíjení piva zpravidla končí v hodinách nočních, je to výhodné vždy, neb člověk zvyklý na denní teplotu je zahříván v noci pivem a cítí se tudíž velmi dobře po stránce tepelné. Tvrzení, že pít pivo v zimním období je špatné a že je po něm zima je naprosto nesprávné a mělo by být trestáno. V zimních měsících naopak pivo s nejlepšími účinky léčí různá nachlazení, rýmy, kašle, anginy, žaludeční poruchy a pod.

Že pivo nepůsobí na člověka jenom po stránce tělesné, ale i duševní, je jistě každému velmi dobře známo. Avšak protože každý člověk je jiný, proto také každý člověk má svou psychologii a logiku. Během dlouhého zkoumání rozhovorů u piva byly zjištěny některé zajímavé poznatky. Začátek každé řeči u piva se věnuje seznamování se se sousedy u stolu nebo se všemi fakty, které působily, že se na pivo šlo. Již v začátku má každý velmi dobrou náladu, neboť samo prostředí ať hotelu, restaurace nebo pivnice působí velmi blahodárně na nervy všech přítomných a každý se těší, že opět okusí lahodný nápoj.

Po dvou až třech pivech se hovor stáčí na věci osobní. Každý popisuje svoji práci a své starosti, vypráví příhody ze svého života i životů jiných. V této částí rozhovoru se člověk dozví velmi mnoho zajímavého o svých kamarádech i o lidech neznámých.

Po vypití asi tak 5÷6 piv se zcela jistě a zákonitě stáčí hovor na ženy. Tento hovor je ze všech poměrně nejzajímavější. Zajímavé je, že ačkoli nikdo není ještě opivněn, přesto se v této části velmi mnoho lidí přestává kontrolovat a mluví věci, o nichž by se nikde jinde a nikomu nezmínil. Přesto u piva řekne vše i lidem zcela neznámým. Nejprve se hovoří o šťastných chvílích, které kdo prožil ve společnosti ženy, potom se hovor stáčí na varovné případy a nakonec končí u 8÷9 piva celkem velmi pesimisticky a smutně. Vzpomíná se na mnohá zklamání z dob mládí a dojemně se vyličuje dobré srdce muže proti proradnému srdci ženy.

Po devátém pivě se přechází na lidové písně. Pod dojmem předešlého rozhovoru se začínají zpívat písně smutné a varující jako "Nešťastný šafářův dvoreček" a pod. Potom se nálada vylepšuje a začínají se zpívat písně střední nálady a neutrální jako "Hájku, háječku". Zpěv končí veselými písněmi a výkřiky. Zpívá se píseň "Až ráno", "Co jste hasiči" a pod. Tento poslední článek zpěvu se někdy může odehrát až na ulici. Jinak se ke každé písni připíjí pivo a nálada je velmi družná. Lidé dříve neznámí se objímají, navrhují si tykání (i když si dříve tykali) a dohodnou se na tom, že jeden za druhého by položil život. Je nutné se divit, že vysocí státníci se nesejdou radit o svých záležitostech k 12° Prazdroji. Je skoro jisté, že všechny mezinárodní konflikty by se velmi lehce u piva vyřešily cestou smíru, neboť pivo působí léčivě nejen na tělo, ale i na psychologickou a nervovou soustavu člověka.

Všichni víme, k jakým obtížím a přehmatům došlo při združstevňování našeho venkova. Proč k tomu došlo? Protože nebyly správně pochopeny pivní vztahy na naši vesnici. Na vesnici nebylo třídních rozporů, tam byly pouze rozpory pivní. Základním rozporem bylo, že drobní rolníci pili 7° pivo, zatímco kulaci 10°. A jak byl řešen tento rozpor? Tak, že po združstevnění byli všichni nuceni pít 7° pivo. Takovýmto postupem nebylo možno pivní rozpory překlenout, neboť jedna část rolníků byla těžce poškozena. K úplně opačným důsledkům by došlo, kdyby naše věda byla vzata v potaz. Pivologie již od počátku hlásala, že jednotným nápojem naší vesnice musí být 10° pivo. Nebylo by bývalo nutno, aby docházelo k různým administrativním zákrokům, kdyby bylo dbáno této zásady s několika dalšími. Předně by to byla bývala zásada, aby v každé vesnici byla hospoda. A to nejen hospoda, ale dobrá, moderně vybavená hospoda, bez uzavíracích dnů a nočních hodin, s dobrým, vychlazeným a nezapáchajícím pivem. Byla by nutná zajisté značná investice, jak do hospod, tak i na školení personálu, ale jistě by se vždy vyplatila. Nikdy by pak nenastaly potíže při zakládání družstev a i zatvrzelost rolníků s obzvláště zastaralými předsudky by byla snadno překonána, kdyby jim byl postaven menší pivovar.

Vraťme se však k současným poměrům. Prvořadým úkolem je dnes mechanizace zemědělství. Avšak naše věda praví: nemůže být mechanizace zemědělství bez mechanizace spotřeby piva. Proto navrhujeme, aby pivo bylo rozváděno z hospod pivními trubkami přímo na pole. Byla by to investice poměrně levná, trubky by byly zakopány pouze do minimální hloubky, aby je opilí družstevníci nerozkopávali a odpadla by veškerá isolace, neboť je všeobecně známo, že má-li pivo dostatečný obsah alkoholu, tak nezamrzá. Naše věda však v tomto postupuje dále. Navrhuje, aby pivo bylo vedeno do hospod z pivovarů přímo pivovodním potrubím. Odpadlo by tak nákladné rozvážení piva v sudech a lahvích a rovněž by byly odstraněny časté poruchy v dodávce piva. Pivo by mohlo býti vháněno do hospod buď pod tlakem, nebo levněji samospádem. Za tímto účelem by bylo vhodné budovati pivovary na nejvyšších bodech okolí, anebo, není-li to technicky možné, zbudovati v těchto místech alespoň pivojemy, do kterých by se přečerpávalo pivo z pivovarů a odtud by již teklo samo spádem. Spotřeba piva by se měřila pivoměry a za jeho spotřebu by se platilo pivné.

Naše věda však jde ještě dále. Vzniká otázka, co se 7° pivem v případě, že by všichni družstevníci pili 10°. Navrhujeme, aby 7° pivem bylo napájeno domácí zvířectvo a dobytek. Například požíváním piva by prasata velice rychle přibývala na váze i na objemu, podobně jako lidé, takže by byla nesmírně zintenzivněna živočišná výroba. Vykrmování pivem by rovněž vyhladilo tuberkulosu skotu, slepičí a dobytčí mory a pod., neboť je všeobecně známo, že pivo má léčivé účinky. Zvláště velký význam by měl výkrm pivem v oblastech pěstujících ječmen a chmel, neboť hnůj takto získaný by silně podpořil růst a kvalitu těchto důležitých plodin. V ostatních oblastech by se tento hnůj mohl stát i cenným vývozním artiklem. Naproti tomu, nedoporučuje se zalévati ječmen a chmel přímo pivem, neboť bylo zjištěno, že tyto rostliny potom degenerují. Celý tento projekt samozřejmě předpokládá značné zvýšení výroby piva. Ovšem, to je v naprostém souhlase se zásadou, aby byl setřen rozdíl mezi městem a vesnicí ve spotřebě piva.

Prapůvodním zdrojem piva jsou pivovary. Ty mají přátelské vztahy k hospodám, které teprve vytvářejí vztahy v pivní třídě a další velmi zajímavý úkaz, pivní pole. Studiem pivního pole se zabývali členové naší katedry. Po velkém množství pokusů a výpočtů se nám podařilo vypracovat zcela novou, dříve neznámou theorii.

Jak bylo uvedeno, jsou zdrojem pivního pole hospody. Z nich vycházejí pivokřivky, které procházejí všemi hmotami a jsou tudíž všudypřítomné. V ideálním prostředí by měly stejný průběh jako elektromagnetické siločáry. Ideálním prostředím rozumíme hospodu s výborným pivem a okolím bez přílišné civilisace s minimálním množstvím silnic a ulic.

V normálním prostředí, jež je kolem nás, mají pivokřivky poněkud jiný průběh. Koncentrují se na chodnících a v místnostech, avšak téměř vůbec se nevyskytují v jízdní dráze, kde byly nedávno vůbec zakázány. Nyní můžeme definovat pivní pole:

Je to prostor, ve kterém se projevuje přitažlivá síla hospody.

Intenzita pivního pole závisí na mocnosti a počtu pivnic ve zkoumaném obvodě. Hospody si totiž navzájem své účinky ruší. Chceme-li vypočítat intensitu dané hospody v daném bodě, pak to učiníme podle vzorce:

kde	M	- mocnost hospody, jejíž jednotkou je
	d	- vzdálenost od hospody
	I	- intenzita, která vyjde jako

V normálním prostředí je výpočet intensity poněkud komplikovanější. Musíme totiž zavést do výpočtu účinky ostatních hospod.

Bude tedy

Díky podrobnému výzkumu se nám podařilo objevit i další úkazy. Pivokřivky samy natáčejí člověka k hospodě s největší intensitou v daném bodě. To platí opět v ideálním prostředí. V normálním prostředí samy vedou po chodníku, cestě, vodě a pod., neboť většinou nemůžeme jít k hospodě nejkratším směrem vzdušnou čarou. Na výzkumech se stále pokračuje, zkoumá se koncentrace pivokřivek v lahvích, nepřátelský vliv záchytných a protialkoholních stanic a pod. Doufáme, že naši theorii ještě zdokonalíme.

Všichni z vás již někdy viděli člověka opilého. Někoho z vás možná urazil, někoho pobavil, ale každý něco podobného pocítil. Skoro nikdo se ale nepozastavil nad tím, proč tento neblahý stav opilosti vznikl, a ten, který se snad nad tím pozastavil, si nedovedl mnohé vysvětlit.

Katedra Pivologie se však o tento problém živě zajímala a došla k mnohým, celkem složitým závěrům. Protože by různé principy rozsáhlého díla o vzniku opilosti byly pro mnoho laiků celkem velmi těžko pochopitelné, pokusíme se tento problém objasnit na základě různých metafor a přirovnání.

Každého člověka si můžeme představit jako kouli o různé homogenitě a pórovitosti i o různé vlhkosti vyjádřené v %. Při narození člověka je koule zcela homogenní, nepropustná a zcela suchá. Pórovitost je zanedbatelná.

Lidská koule má však ještě tu vlastnost, že pivo na ni působí stejně jako kyselina solná na vápenec, totiž že je pivem rozleptávána, vznikají trhlinky a pórovitost se množstvím vypitého piva neustále zvětšuje.

Vznik opilosti tedy můžeme objasnit na možnostech lidské koule pohlcovati pivo. Koule pohltí jisté množství piva do svých pórů a když jsou všechny naplněny, začne pivo přetékat a vzniká stav opilosti.

V podstatě rozeznáváme tři druhy lidí: nepijáky, lidi normální a alkoholiky. Zajde-li nepiják na pivo, je proces probíhající v jeho kouli celkem velmi krátký. Koule zcela nenavyklá účinku piva, celkem neporušená a málo pórovitá brzy přetéká a nepiják se stává opilým.

Normální člověk, který se sem tam zastaví na pivu, má kouli o celkem velmi značné pórovitosti, a proto, než všechny póry naplní, trvá proces dlouho, obvykle delší dobu, než vůbec člověk může pít (zavírací hodiny a pod.).Proto normální člověk je opilý velmi málo kdy, a je-li, potom je vidět, že pobyt v restauraci, pivnici a pod. trval delší dobu.

Alkoholik má kouli ještě daleko pórovitější než člověk normální. To by mohlo mýlit tím, že alkoholik má možnost vypít více. To však je pouze zdánlivé. Po procesu naplnění koule probíhá totiž proces vysychání. Ten nemůže být u alkoholika dokončen, protože tak značné množství piva se hned tak nevypaří. Koule zůstává asi do třech čtvrtin naplněna a tak velmi rychle přetéká.

Z toho již celkem každý vidí, jak je možno opilosti předejít. Jen úsilovný intervalový tréning a pilné občasné pití piva může zvýšit pórovitost lidské koule a tím i odolnost vůči opilství. Pití nesmí být však každodenní, neboť by mohl nastat stav alkoholika z důvodů nedostatečného vypařování. O pravidelnosti pití a množství je pojednáno již v mnoha článcích Pivologie a proto se nebudu o tomto problému blíže zmiňovat.

Touto prací je tedy zcela objasněna otázka opilosti a doufám, že i pro laiky bude toto dílo celkem pochopitelné.

Na konec tedy nejdůležitější: pijte všichni, pijte hodně, ale pozor na notorický alkoholismus.

Žízeň! Již při tomto pouhém slově se člověk zděsí. Všeobecně je tento pocit považován za jednu z nejhorších metel lidstva. Horší než kobylky, horší než mravenci či živelné pohromy, zkrátka je to to nejhorší, co člověk může zažít. Přestože je tento pocit znám už celá tisíciletí, celkem nikdo nepátral po jeho vzniku. Katedra Pivologie, zvláště její lékařské oddělení se dala do velmi obtížného výzkumu a po úsilovné práci vznik žízně odhalila.

Co je vlastně žízeň? Jak se pozná? Je to nepříjemný pocit v krajinách krčních a ústních. Jak tento pocit vzniká? Jak je každému známo, pára má vysušující účinek. A právě pára, či lépe řečeno výpary způsobují žízeň.

Nyní se může někdo zeptat, kde se tato pára vůbec vzala. Odpověď je jednoduchá. Jak již bylo napsáno v lékařském spise 1., člověka lze přirovnat ke kouli o jisté pórovitosti, která se naplní pivem a potom vysychá. Tím můžeme také vysvětlit nejen vznik žízně, ale i jiných pocitů.

Když člověk zajde na pivo a začíná pít nemá celkem nijak velikou žízeň. Čím více piva však vypije, tím větší žízeň dostává a tato žízeň se zvyšuje až do maxima, které je dosaženo v době zavírací hodiny restaurace či pivnice. I tento pocit je způsoben vypařováním lidské koule, která se zahřívá třením piva o stěny pórů. Vypařování se stupňuje a kouli je nutno novým studeným pivem ochlazovat. To způsobuje opět velmi značné zahřátí, a tak vkročíme-li na pivo, vkročíme vlastně do bludného kruhu, ze kterého je jediným částečným východem východ z restaurace či pivnice.

Potlačení žízně je tedy, jak plyne z předchozího velmi obtížné, ba dalo by se říci nemožné. Kdo jednou začne pít pivo, stává se jeho otrokem, ale nikoli otrokem porobeným, nýbrž naopak, pivní otroctví je velmi příjemné. Že i tento závěr je správný vidíme na příkladech celkem všech lidí, neboť kdo jednou začal pít pivo, nikdy ho pít nepřestane.

Co říci závěrem? Žízeň byla, jest a bude, je to nutné zlo, které ani nejnovější poznatky vědy a techniky nikdy neodstraní. Vzniká z pití piva a jedině pivo ji může zahnat, proto je vlastně nesmrtelná.

Vliv piva na duševní a povahové vlastnosti člověka byl popsán již v některých předchozích pracích katedry Pivologie. Nebudeme se tedy o této věci rozšiřovat znovu a spokojíme se s konstatováním faktu, že pivo má schopnost ničit všechny, dalo by se říci, bakterie špatné nálady a morbidních myšlenek. Člověk sám, i když je nepiják, ocitá se po těžkých duševních procesech v restauraci nebo pivnici a tam pije pivo. Ovšem takovýto člověk nezná svou hranici pití a proto svou náladu vylepší na úkor vzniku velmi značné opilosti.

Člověk často pijící pivo pije ho i po otřesu, ale instinktem řídí počet vypitých piv tak, aby nedošlo ke ztrátě jeho kontrolovatelnosti. Pud a instinkt zkrátka vedou každého člověka duševně zdravého na pivo.

Uvedu několik typických příkladů této velmi účinné pivní léčby, které jsem za svůj sice krátký, ale velmi bohatý život nasbíral.

a) Prvním typem je člověk zrazený láskou. Zamilovaný člověk se po oznámení zvěsti, že ta jeho jediná mu nasadila kopačky, dostává do těžké duševní deprese. Kudy chodí, tudy přemýšlí o svém minulém životě a má touhu provést sebevraždu. Jelikož sebevražda je věc velice komplikovaná a obtížná, rozhodne se obvykle daný normální člověk, že před ní skočí na pivo, aby neumíral se suchem v hrdle (přichází to hlavně při touze oběsit se). Samozřejmě zajde na pivo a tím je, ačkoli zatím nic netuší, zachráněn. Po vypití několika piv se stává poněkud veselejším a začne si říkat: "Pro jedno kvítí slunce nesvítí". Po vypití dalších několika piv začne přemýšlet o novém objektu své lásky a po posledních pivech obtěžuje manželku hostinského, číšnice, servírky a vůbec všechny ženy a někdy dokonce i muže, které za ženy považuje. Ráno se probouzí s pocitem, že ho minulý den někdo mlátil do hlavy a hodil mu do krku rozemletý pepř. V tomto stavu zapomíná na svou minulou lásku a všímá si spíše léčby své kocoviny. Tím je zachráněn již definitivně a vkračuje po svém vyléčení do života opět s radostí.

b) Těžcí melancholici, kterých je ještě dnes celkem mnoho, pociťují čas od času potřebu vypít určitý počet piv, aby nabyli opět svou chuť k životu. Provádějí-li vylepšování své povahy pravidelně denně nebo ob den, potom je u nich naděje, že jejich melancholismus se změní ve flegmatismus, který během dalšího tréningu se mění v optimistický flegmatismus a člověk se může stát bez mozkových operací nebo podobně opět platným členem veselé lidské společnosti.

c) Lidé otřeseni leknutím nebo podobně se dají také léčit pivem, ale účinnější je, jak mnozí z nich říkají: "Dát si nějakou tvrdou". To je poznatek ze zkušenosti, který potvrzuje i naše Pivologická katedra. Tím se totiž léčí menší duševní otřesy v celkem krátké době.

Tím jsem vyčerpal několik typů, které jsou celkem základní a často k vidění. Existuje mnoho dalších, avšak na všechny je recept stejný. Rozumný daný počet piv způsobuje zvrat nálady k lepšímu v jakýchkoliv podmínkách.

Proto vzpomeňte vždy, kdykoli jste zarmouceni nebo smutni, pomůže vám pivo a jen pivo.

Na zasedání užšího kolektivu katedry Pivologie, jmenovitě presidenta a I. profesora dne 13.12.1961 v Bránickém sklípku bylo diskutováno o řadě vědeckých problémů. Poté, když vrchní tohoto podniku dostal bakšiš v podobě jednoho piva, nabyla debata značně na závažnosti, neboť zmínění vědci se mohli plně soustředit na projednávané otázky, protože přísun piva byl naprosto plynule zajištěn.

Debata se nakonec soustředila kolem závažné otázky, jaký je časový průběh poklesu dobrého rozmaru, neboli jak se postupně zmenšuje dobrý rozmar v následujících hodinách, kdy člověk odejde z pivnice. Po bohaté diskusi, kdy oba vědci přispěli k objasnění otázky svými nesčetnými životními zkušenostmi, došlo k zásadní dohodě, že pro dobrý rozmar velikosti R0=100 dochází k naprostému vymizení dobrého rozmaru asi po šesti hodinách. To byl základ k velikému vědeckému úspěchu. Mezilehlé hodnoty byly již zjištěny s naprostou přesností. Naše vědecké pracovníky nemohla odradit ani ta okolnost, že když I. profesor Pivologie spojoval příslušné dva body na grafu, nemohl se strefit do těch ostatních, což bylo způsobeno pouze tím, že zvolil špatný výchozí bod. Na omyl se okamžitě přišlo a bylo zjištěno, že výsledná křivka má výrazné rysy kubické paraboly (viz obr. 1).

Pak se již obratem vyšetřila hledaná rovnice křivky a sice:

Podrobným šetřením bylo zjištěno, že tento vzorec platí naprosto přesně. Pro nedostatek času byla užší rada nucena až na další přerušit své zasedání.

Profesor Pivologie se ještě téhož večera dobrovolně podjal úkolu dokončit zpracování této zásadní otázky. V omamné vůni "Tarasa" dospěl doma k následujícím závěrům ještě dříve, než jeho dobrý rozmar klesl o jednu třetinu. Předně zavedl k dané křivce křivku inversní, což vyplývá z toho, že čas je zde neznámou, kdežto dobrý rozmar R lze vždy velmi snadno vypočítat. Výsledná křivka má rovnici    (viz obr. 2) Dále se pokoušel danou rovnici zobecnit pro různé velikosti počátečního dobrého rozmaru, který budiž označován R. Dospěl k přírodnímu zákonu, že roste-li počáteční rozmar R00, roste s ním přímo úměrně i čas potřebný k tomu, aby dobrý rozmar úplně vymizel. Čili spojíme-li koncové body křivek v kladném oboru, je průsečík těchto přímek v nekonečnu (± 10 %) - rozuměj

<0,900 ; 1,100>   (viz obr.3) Z těchto úvah odvodil obecnou rovnici ve znění: K této rovnici se došlo naprosto experimentálně, ale máme za to, že plně vystihuje všechny zúčastněné přírodní zákony. Tato studie je významným krokem k nalezení takové rychlosti spotřeby piva, aby dobrý rozmar zůstával stále konstantní, čili matematicky vyjádřeno Autoři studie předem děkují všem přispěvatelům za vzácné připomínky, které přispějí k ještě bližšímu osvětlení těchto závažných otázek. Budiž skromně podotknuto, že naprostá většina uvedených studií byla provedena na účtence z hospody o velikosti 0,1×92,7×145 (viz příloha análů katedry).

V článku není popis, jak se na dané vzorce přišlo, ovšem z přiložené přílohy každý inteligentní pivolog pozná přímý postup.

I.pres. piv. Pidi I.prof. piv. Franta 13. 12. 1961 - Praha

Dodatek:

Dalším zkoumáním bylo zjištěno, že plocha, kterou omezují osy souřadné a křivka dobrého rozmaru je přímo úměrná

což je v podstatě experimentálně zjištěná maximální odpařovací rychlost z lidské koule (viz spisy doktorské 1.)

První zprávy o pití piva jsou zaznamenány ve starých pergamenech pocházejících z Velké říše římské z doby asi 4000 let před Kristem. Vynálezce piva není bohužel znám, ve zprávách se popisují pouze následky a důsledky pití tohoto velmi chutného nápoje. Tento fakt je také potvrzením toho, co řekl starý řecký filosof: "Nejenom chlebem živ jest člověk". Výroba byla prováděna poněkud jiným systémem než dnes, nápoj měl pravděpodobně jiný název, ovšem podle popisu byl nade vší pochybnost poznán.

Do zemí českých se dostal tento nápoj pomocí starého a moudrého praotce Čecha, který když spatřil z hory Říp vesničku pohanů nazvanou Plzens (obyvatelé byli Ostrogotti), pronesl svá památná slova: "Hle tato země strdím a medovinou oplývá". Že pod pojmem medovina si představoval 12° Prazdroj a pod strdím očka, bylo nedávno dokázáno po důkladném prostudování kroniky Kosmovy, který se rozborem této věty zabýval velmi podrobně. V této kronice jsem se též dočetl, že silný Bivoj pocházel z Plzně, a že svému vítězství nad rozzuřeným kancem děkuje jenom tomu, že před rozhodujícím zápasem vypil něco kolem 15 piv. Z toho je vidět, že pivo dává sílu větší, než je síla kance. V pozdější době se pití t. zv. medoviny rozmohlo měrou nevídanou a zápisy se o ní ani nezmiňují.

Další zmínku jsem se dočetl v kronice Václava Hájka z Libočan. Ten tvrdí, že národ český pití piva nepodlehl, ovšem jak historiky obyčejnými, tak i pivologickými bylo zjištěno, že tato kronika se nezakládá na pravdě.

Důležitým mezníkem v pití piva bylo nastoupení Lucemburků na trůn český. Ti, nepocházejíce z Čech, pití medoviny (tenkrát byl již znám i název pivo) nepodporovali a holdovali spíše moku sice opojnějšímu, ale méně chutnému a to vínu. Tato doba vyvrcholila nastoupením na trůn Karla IV., který strhl k piti vína i většinu českých pánů, do té doby věrných pivu. Příkladem může sloužit pan Bušek z Velhartic, který popíjeje s Karlem IV. se zmínil o tom, že české víno je trpké, čímž vlastně řekl, že české pivo trpké není a je tudíž chuti lahodné.

Situace v této době se značně přiostřila, sedláci se bouřili proti vrchnosti, protože na svých polích nesměli pěstovat chmel a za pití piva byli stíháni. Bouře vyhrotily ve velké husitské revoluci, kterou vedl známý příznivec piva Jan Žižka z Trocnova u Plzně. Zlí jazykové sice ještě dnes tvrdí, že Trocnov je v jižních Čechách, ale prostudováním starých map bylo zjištěno, že tento fakt není pravdivý. Bohužel po jeho smrti nastaly v táboře husitů třenice, zda pít pivo nebo víno, ty vedly k rozkolu v řadách táborských bojovníků, potom se do vedení dostal Prokop Holý a shodou okolností u Lipan byla křižáky zadržena dodávka piva a tak bylo hnutí poraženo. Avšak bouře pokračovaly.

Když na náš trůn nastoupili Habsburkové, poměry zůstaly skoro stejné. V důsledku toho se čeští páni dohodli, že konečně svrhnou své okovy. Proto byla ve světě vyprovokována 30letá válka, která bohužel začala pro nás nešťastnou bitvou na Bílé hoře. České voje byly zatlačeny k letohrádku a na ústupu jim byly rozstříleny sudy s exportním 12° Prazdrojem, přesto však bojovaly do posledního dechu, aby svá pivní práva vybojovaly. Nepřítel posílen a příjemně opivněn byl však silnější. Kdo ví, jak by se dějiny vyvíjely; kdyby nebylo těžké ztráty dvou vozů naplněných každý 50 sudy po 1 hl.

Když Kubatovi zakázali na blatech pěstovat chmel, dal dokonce i hlavu za blata, tedy to byl hrdina, který padl za šťastnou budoucnost příštích pokolení. Dalším příkladem hrdiny byl Jan Sladký Kozina: Ten na své chudé roli vypěstoval zkřížením chmelu a lípy chmelonosnou lípu, ze které chtěl jeho pán Lomikar odvádět nepřiměřeně velké dodávky. Kozina se proti tomu vzbouřil, opírajíc se o fakt, že chmel se má odvádět z celkové rozlohy pole a nikoliv z množství. úrody. Byl však přemožen a popraven. Na popravišti prohlásil "Lomikare, Lomikare, do roka a do dne nebudeš moci pivo píti". Lomikar se zpupně posmíval, ale za rok a za den na velké hostině opravdu zemřel na to, že jednu ledvinu propil a druhá mu začala z nadměrného pití bloudit po těle. Tak nechutně skončil zlý Lomikar.

Po těchto bouřích si rod Habsburků uvědomil, že nelze dále pokračovat v politice zakazování pití a tak trochu v utlačování povolil. Velmi byl chválen Josef II. za své reformy, jimiž zbavil rolníky roboty a dovolil jim pěstovat na záhumenku chmel a tabák pro vlastní potřebu.

Z doby obrozenecké se nám zachoval hrdý výrok Havlíčkův o tom, že i když mu budou vyhrožovat, i když ho budou pronásledovat, přece mlčet nebude o tom, že pivo je nápoj chutný a lidu potřebný. Tenkrát totiž byla většina pivní produkce vyvážena do říše německé, český lid proto trpěl žízní. Podobně jako Havlíček, tak i Palacký se snažil pití piva zlidovět. Před svými projevy k národu se vždy posilnil 12° pivem, což mělo za následek velmi dobrou možnost vyjadřovací a proto ho český lid měl velmi rád. Že je to pravda potvrzuje lidové rčení: "Mluvíš jako Palacký", které se užívá dodnes. V této době byl také nalezen rukopis Zelenohorský, který však byl poznán jako falsifikát. Velkou zásluhu o tento poznatek mají právě pivologičtí vědci, neboť kdyby byl rukopis pravý, jistě by v něm nějaké zprávy o pití piva byly obsaženy.

Po rozpadu Rakouska-Uherska se český národ osvobodil a začal si budovat svůj vlastní pivní průmysl a nastal nebývalý rozvoj pití piva. Důležité prameny z této doby se nám zachovaly v historickém díle Jaroslava Haška "Dobrý voják Švejk".

Nyní v naší socialistické republice je pití piva opět umírňováno, někdy lze dostat dobrý mok pouze po večeři a tak český národ po této stránce začíná opět strádat. Doufejme však, že v nejbližších letech se situace obrátí k lepšímu a nastane konjunktura pivního průmyslu, se kterou bude český lid jistě vřele sympatisovat.

Nejprve k Pivologii:

Prvními průkopníky slavné pivologické sekty byli ve skutečnosti již staří Čechové. Tehdy však ještě svět nepoznal rozkoš z vypití orosené sklenice čerstvého a dobře vychlazeného piva, poněvadž tento slavný vynález, jež dnes srovnáváme co do důležitosti a vlivu na historii s vynálezem parního stroje, elektrické a atomové energie, poznal a byl světem poznán o mnoho století později. Proto staří Čechové, vědouce, že jim něco chybí (ač nemohli věděti co) začali píti medovinu. Je to pochopitelné v době, kdy naše krásná vlast oplývala strdím a mlékem. Mléko vypily děti a pro muže zbylo pouze vhodně upravené strdí. Tak bychom mohli naše předchůdce směle nazvat medovinology.

Jak je známo, prostý člověk oslavoval své hrdinné skutky, své hoře i žal písní. Je škoda, že ve slavné době našich předchůdců, v době medovinologie nebylo známo písmo, a tak slavné texty, oslavující hrdinné skutky v oblasti tehdejšího kulturního a politického života se dovídáme pouze z ústního podáni, ovšem nejsou ryze medovinologické, neboť do nich se dostal mimoděk smysl částečně pivologický. Je to velké minus, ovšem na druhé straně musíme obdivovat, jak silně (ač neúmyslně) zapůsobilo pivo na minulost českého národa.

Abychom si však upřesnili pojmy, musíme si říci, že ryzí Pivologie jako taková ve své nejkrásnější podobě vznikla teprve před několika desítkami let. To nás plně opravňuje k tomu, abychom zkoumali vliv české národní písně na Pivologii. K tomu ještě pár slov o vzniku piva.

Kdysi dávno žil na svém zboží slovutný rytíř Albín Konipásek z Krchova. Nebyl na své poddané moc hodný, a tak se stalo, že známý gauner Herda vyprovokoval poddané k ozbrojenému útoku na Albínův dvorec. Rozhořčení sedláci podpálili jemu stodolu, a pak byl již jen krok k tomu, aby Albínovi chytla střecha nad hlavou. Velmi zděšen, stačil Albín pouze vyprostit svého věrného koně z hořící stáje a hrdinně se probít zuřivými sršivci. Ujel, ovšem osud chtěl to, co se pak stalo. Rozrušení sedláci poštvali na ubohého psance Albína všechny poddané ze širokého okolí, a tak nenajeden a nenasycen, nevyspán a na pokraji fysického zhroucení dojel jedné noci na podivné místo. Kolem velmi malé tůňky rostly podivné rostliny, sladké traviny, či lupeny, jež v zemi ukrývaly ještě sladší dužinu a podivný stvol, jež hustě obepínal vše, co se kolem tůňky tyčilo do výše. Rytíř více spadl, než slezl s koně a začal pít. Stalo se však to, co nikdo nečekal: Po vypití několika litrů podivné lahodné tekutiny (voda to nebyla), získal Konipásek lví sílu a bojovou náladu. Též jeho kůň pozvedl po ukojení žízně hlavu; vesele zařehtal a vyvezl rytíře z jemu nebezpečného kraje. Poddaní však brzy poznali, že bez pevné ruky jsou úplně vedle, poslali delegaci, aby vyhledala nezvěstného rytíře a složila do jeho rukou svůj osud. První, co rytíř po svém návratu udělal bylo, že nechal popravit gaunera Herdu a rozjel se ke kouzelné tůňce. Tam pomocí svých alchymistů udělal rozbor a zjistil senzační věc. Během dlouhých let napadaly do vody plody oné podivné popínavé rostliny - vzhledem šištičky - i sladké kořeny oné rostliny se tam dostaly, pak sluncem vypražené obilí se tam objevilo a vlivem vhodných bakterií se voda v tůňce změnila v lahodný posilující a osvěžující nápoj. Využiv zjištěného alchymistického rozboru, založil první továrnu tohoto druhu na světě, vyrábějící obdobný nápoj, jež se nalézal v tůni. Nazval jej "Pí to", ovšem tenkrát se "t" vyslovovalo jako "v", a tak se poprvé na světě objevilo Pivo. Děkujíce této náhodě, kdy na smrt unavený Albín Konipásek se napil z podivné tůňky, můžeme dnes strávit mnohé přepříjemné večery v jistých útulných místnostech.

Když jsem tedy objasnil, jak vzniklo pivo a kdo byl jeho vynálezcem, můžeme přistoupit k dalšímu. Jak jistě všichni víme, po vypití několika piv zmocní se nás sdílná nálada, kdy svá sdělení nejraději vyzpíváme. I netalentovaní zpěváci zjišťují, že po vypití několika piv zpívají mnohem čistěji, a že jejich hlas získal jisté, sametově chraptivé zabarvení, zvané pivní. Proto se nedivme našim předkům, že právě na pivě vznikaly nejkrásnější a nejpřesvědčivější písně, které přežily staletí. Vzájemný vztah mezi českou národní písní a Pivologií je následující:

Písně, které vznikají nad pivem, jak výše uvedeno, jsou nejlepší a proto rozhodli se písničkáři a muzikanti, že tvořit budou pouze nad pivem. Jelikož co Čech, to muzikant, z celého českého národa se rázem stali pivaři. O tom svědčí mnohé písně, jako "Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivovárek" anebo "Moje milá se mnou nechce nic mít" (to asi proto, že denně konzumoval víc než 30 piv a proto nebyl aktivní). Též píseň "Černé oči, jděte spát" skrývá jinotaj. Hoch posílá svou dívku spát, aby mohl jít s kumpány na pivo. Píseň "Kde domov můj?" je sice umělá, ovšem Škroup by nikdy neopěvoval zemi, která by mu neposkytla alespoň existenční minimum k inspiraci - 10 piv denně. Proto, že mu vláda poskytla denně 20 piv, vyzněla tato oslavná píseň nadobyčej věrohodně, přečkala věky a stala se národní hymnou. Známý sběratel lidových písní Jindřich Jindřich chodil mezi milovníky pivní zábavy, aby zde sesbíral to nejlepší, co se z dávných dob z lidové tvorby zachovalo. Opět zářný případ toho, že Pivologie jde ruku v ruce s národní písní. O tom, že pivo inspiruje i naprosté laiky svědčí i výborné písně bez melodie, které můžeme sečíst se stěn pivních záchodků. Z toho, že písně oslavují reky a junácké skutky bychom mohli usuzovat, že nějaký Servít musí být velmi významný člověk, neboť mnoho písní na záchodcích je složeno na thema "Servít je vůl". Krutě by se však takový člověk mýlil, neboť Servít je opravdu vůl a ne rek nebo junák. To trochu vyvrací mou theorii o thematech národní písně, ovšem výjimka potvrzuje pravidlo.

A proto: Pivo je láska, pivo je vášeň, pivo je nápoj nad nějž není, pivo je slovo, pivo je víc než slovo, pivo je podstata všeho lidského počínání. A proto končím slovy známé pijácké písně "Živijó, živijó, živijó!!!"

Popíjení různých moků je takřka tak staré jako lidstvo samo. Mezi ty nejstarší a nejlepší patří bezesporu pivo. Staré české přísloví praví:

Bylo to tak odedávna
a jest to teď zas,
že děti pijí jen mléko
a studenti kvas

což nepotřebuje komentáře, avšak skrývá v sobě jednu až dosud neobjevenou moudrost.

Je to záležitost, týkající se možnosti úspěšného studia nejdříve na pražském vysokém učení a později po celé Československé republice. Vaření piva v Čechách znamenalo takřka neomezené možnosti pro rozvoj věd a to tak, že všech. O tom konečně svědčí řada vynikajících vědců, jež naše školství za účinné pomoci proslulého pivovarnictví dodalo celému světu od založení Karlovy university až po dnešní dny. Letmý pohled do historie piva a lidských osudů je velmi zajímavý. Pivo ovlivnilo nejen lidské osudy, ale i částečně kulturu a dříve konkrétně lidovou tvořivost jak písňovou, tak i pořekadlově - příslovnou.

Naši předkové znali výborně všechny dobré vlastnosti piva a některé z nich opěvovali v písních, na př. "Piju já", kde se nešťastný hoch šťastně zbavil obludné děvčice tím, že ji převedl na pivní menu. Přísloví a pořekadel je nesmírná spousta, ještě více než písní. Jejich výčet by mohl být celoživotním dílem a k jejich výkladu by i katedra Pivologie potřebovala několik let. Ve 20. století se prohlubování vědomostí o staropivní kultuře nikdo nezabýval a většina moudrostí starých generací se opět uzavřela do přísloví a pořekadel. Nově vytvořená katedra Pivologie nyní stojí před obrovským úkolem. Tato krátká vědecká studie by mohla být, a doufáme, že bude, rozpracována a zpřesněna dalšími vědecko‑historicko‑pivními dokumenty.

Každé lidské počínání můžeme nějak odůvodnit. Důvody k pití mohou být různé. Někdy je to oslava, jindy smutek, šťastné nebo nešťastné shledání, vědomá hygiena paměti a nejčastěji věčná žízeň.

Vědomá hygiena paměti by se mohla pivologicky nevzdělanému člověku zdát podivná. Zdálo by se totiž, že s ničím nesouvisí. Ale právě naopak. Hygiena paměti přímo, nebo skrytě ovlivňuje daného jednotlivce. Namátkový příklad z praxe: Po zkoušce zná každý víc, než je v praxi třeba, a je tedy nutno, aby část nabraných zbytečných vědomostí uložil do ztracena. K tomu nejlépe poslouží pivo, jež má zvláštní účinek na mozkovou kůru. Vypuzuje z ní škodlivé a nepotřebné vědomosti a rozšíříme-li své pozorování dál i škodlivé myšlenky. Ty vědomosti, které člověka povznášejí a jsou potřebné v jeho praktickém životě naopak upevňuje a stabilisuje a proto student, který po zkoušce vypil několik více piv zapomene vše nepotřebné a upevní si potřebný zbytek pro další život.

To však je jen jedna stránka celé věci. Pivo účinkuje i jako korektor myšlenek. Člověk skleslý životní ranou se několika pivy vzpruží a nabude opět zdravého optimismu.

Příklad, který uvedl film "Batalion" byl také charakteristický. Oklamanému lidumilovi advokátovi nakonec nezbylo nic jiného, než strávit poslední část svého života v hospodě "Batalion", v kriminále a na slamníku pod mostem. Jeho oblíbená píseň "Pryč a pryč je všecko" vyjadřovala jemu vlastní neutěšený stav, ale on sám tím, že pil, zapomenul a byl alespoň částečně mezi podobně postiženými lidmi spokojen. Dojemným zakončením byla i jeho smrt v hospodě. Takovou smrt by si jistě přál každý, ale jen málo lidem se to podaří.

Podobných příkladů z historie i současnosti, kde hygiena paměti má svůj podíl, by byla celá řada a nemuseli bychom ani chodit daleko.

Závěrem můžeme říci, že pivo připravuje mozek pro nové a smělé plány a činy, na nové zkoušky a zapuzuje to, co nás skličuje a oklešťuje, co zkresluje náš pohled na krásný svět kolem nás. Pivo může být i jakýmisi optimistickými brýlemi (vylepšené brýle mámení od Jana Amose Komenského), které nás povznášejí nad malichernosti všedního života a činí nás tím většími.

Podobné účinky mají alkoholické nápoje s více než 30% alkoholu. Způsobují však již některá vážná onemocnění a poruchy, a tak o nich zatím nebudeme psát.

Po dlouhém a důkladném studiu všech poznatků astronomie a fysiky hvězdných těles můžeme prohlásit, že i v tomto oboru má pivologické bádání a hlavně "Pivo" obrovský význam. A to jak při výzkumu, projektování, pozemském tréningu, tak i při letu samém. Ať již je krátkodobý či dlouhodobý.

Pivu člověk vděčí vůbec za myšlenku letu k jiným nebeským tělesům. První na tuto myšlenku přišel Ikaros. Na cestu se vydal na křídlech, přičemž na krku měl zavěšenu čutoru s pivem. Ale běda - přiblížil se příliš ke slunci a pivo mu zteplalo. Po napití se zteplalého piva ho trefil šlak a tento hrdina zemřel v plném rozletu svých sil.

První, který po stránce theoretické podrobně vypracoval tuto cestu, byl známý přítel piva Cyrano d'Bergerac (měl nesčetně soubojů se ctiteli moku viného - jak je známo z literatury klasické i pivologické). Vypracoval projekt rakety, ve které byl člověk bohatě zásoben pivem. Obdobný let navrhl, ba i prožil mokrý bratr pan Brouček. Též Ciolkovský a mnoho ostatních novodobých vědců vděčí za mnoho, ne-li za vše pivu. Neboť tento jantarový mok povzbuzuje organismus ve chvílích přechodných nezdarů a urychluje myšlenky ubírající se správnou cestou. Je známo, že i dokonce elektronkové mozky musí prodělat jednou týdně pivní lázeň, neboť jinak u nich dochází ke zkratu.

Pivu vděčí kosmonauti za to, že mohli nastoupit a hlavně vydržet tvrdý pozemský výcvik. Pivo zoceluje jejich nervovou i zažívací soustavu. Bezpodmínečně nutné je obzvláště na centrifuze, kde se vyvozuje přetížení. Desateronásobné přetížení je možno vydržet pouze tehdy, má-li člověk vyvozen pivem patřičný protitlak.

Povinnou úctu tomuto nektaru vzdal první kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin tím, že za letu zpíval "Pijme pivo s bobkem...". Také jeho první návštěva patřila domovině piva ihned po přistání. Navštívil Plzeň a též naší katedru, které předal ke zpracování veškerý materiál z cesty kolem Země k prostudování. Po prostudování tohoto materiálu mohl být vyslán další kosmonaut již na delší dobu do vesmíru, kde dokonce řídil svůj pivní koráb. Z čeho se skládala potrava Germana Stěpanoviče Titova (jehož předci pocházejí od Plzně, jak bylo dokázáno našimi historiky)? Právě z vysoce kalorického piva, které nejen hasí žízeň, ukájí hlad, ale zrychluje i reakce organismu nutné k řízení pivní rakety. Pivo usnadňuje též po stránce technické konstrukci rakety, neboť díky své soudržnosti a magnetickým účinkům i v beztížném stavu teče.

Významnou roli piva při dobývání vesmíru můžeme poznat i z neúspěchů USA, které byly zaviněny jejich vlastními pivy zázvorovými a pod. nedostatečné kvality. Teprve po dovezení "Pilsner Urquel" známý pivař John Herschel Glenn mohl nastoupit cestu do vesmíru. Po skončení letu zvolal: "Sláva pivu! Pijte české pivo - pramen zdraví z Plzně".

Pro plánovanou cestu na Měsíc je důležitost piva jasná a proto byla přizvána naše katedra ke spolupráci. Podařila se nám vypěstovat zázračná řasa - Chaluhumchmelari pivum, která v pivě roste a pivo též vyrábí z vydýchaného CO₂ a mezihvězdného prachu. Je velmi výživná, 1 gram obsahuje 1000 kcal a všechny známé vitamíny. Díky tomuto objevu může člověk dobýt vesmíru již za naší generace.

A proto všichni provolejme

"Vesmírnému pivu zdar!"

Pivo a stavař - to jsou dva neodlučitelné pojmy, pojmy však hluboce z praxe jdoucí. Vždyť si nedokážeme představit činnost, která by měla nějakou naději na úspěšné zakončení bez řádného podložení správnou mírou inspirace.

Právě tyto zákonitosti (pomocí nejmodernějších vědeckých prostředků) odhaluje Pivologie v bádáni členů v čele s presidentem a profesory. Doposud byla tato methoda používána živelně, instinktivně, ale hned byl vidět markantní rozdíl při jejím použití. Nad jiné tady vyvstává názor, že pivo je impulsem všeho našeho činění, práce se vysoce zproduktivňuje na podkladě marxistické methody pivní, kdy není zvyšována intensita ani vypětí, ale naopak se může zkracovat doba za současného zvýšení produktivity. Toto je velice závažný názor, který by mohl mnoho říci dnešní ekonomice práce. Z toho bych vyvodil pouze jediný jasný závěr, že pivo je stěžejním kamenem lidské práce (nechci zdůrazňovat stavařské, ale i ostatní velmi jí blízké, strojírenské a jinak výrobní). Je tedy Pivologie jedna z nejmladších věd, která konečně přivádí stavařinu na správnou cestu a budeme se tedy řídit jejími zásadami.

Podíváme-li se na podmínky uplatnění theorie: po stránce kádrové nalézáme stavby a podniky velmi dobře i výborně vybaveny. Jiné je to však s kvalitou piva, neboť není pivo jako pivo. A proto by se měl klást hlavní důraz na zásobování, zvýšit nároky na kvalitu a pak budeme moci hovořit o pivní methodě budování.

Podívejme se například na ohromný vzrůst výroby na Slovensku, k čemuž stačilo jen malé zlepšení kvality (dle posledních zpráv pivních expertů).

Rovněž mechanizace je ovlivňována. Proč například je v autodopravě zakázáno požívání alkoholu? Neboť by se jezdilo příliš rychle, a to naše silnice neumožňují. Ovšem při práci na bagru, dozeru a pod. je to jen velmi vítaným jevem. Podívejme se na obsluhy těchto strojů, jak správně požívají pivo a s příslušnými koeficienty to případně aretují rumem. Bez piva si práci strojů vůbec nepředstavíme, vždyť je to pro člověka to, co pro stroj nafta či benzin.

A proto právě nyní, při zvyšování nároků na výkony dochází pivní methoda velikého významu. Jak voda hlodá ve skále jeskyně, tak pivo je vnitřním mementem v člověku.

Plzeňské pivo je nejrozšířenější nápoj na světě. Proto není se čemu diviti, když se dovídáme o tom, že všechny důležité mezinárodní otázky jsou řešeny za sklenicí piva. Kdybychom mohli hovořit s nejvýznačnějšími státniky doby současné i minulé, jako například s Lincolnem, Franklinem, Denisem, Rooseweltem, Churchilem, de Gaulem atd., dověděli bychom se, že bez asistence plzeňského piva se neobešla žádná vládni porada či schůzky státníků na nižší či vyšší úrovni. V dnešní době, která je plna hovorů o odzbrojení můžeme pouze litovat, že v roce 1948 při schůzi představitelů mocnosti jednajících o odzbrojení a světovém míru došlo plzeňské pivo. Situace se totiž vyvíjela tak příznivě, že i ten největší škarohlíd odhodil svou pesimistickou tvář a s optimismem hleděl ke konečnému výsledku. Tu však nastal zlom, neboť jak výše uvedeno, došlo pivo. Touto vrcholnou ignorací a nezodpovědností švýcarských nákupčích piva nastalo strašlivé a spravedlivé rozhořčení mezi státníky, vše, co se dříve zdálo jasné a lehce proveditelné, obléklo neprůstřelný krunýř a k dohodě nedošlo.

Když se někdo zeptá, proč pijí státníci pivo, je to od něj neuvážená otázka, protože si může uvědomit, že státníci a diplomaté se rekrutují (nebo alespoň měli by se rekrutovat) z řad právníků či ekonomů, to znamená z lidí studovaných. A tu jsme u samého kořene věci.

Nedovedeme si totiž představit studenta, který by stravoval nezáživné učenosti, aniž by měl po ruce sklenici piva. Zvyk jest železná košile a tak schopný jedinec, byv povýšen do stavu diplomatického, stále trpí žízní. Na naší republice byla spáchána nesmírná křivda, když se nestala vedle Švýcarska a Švédska neutrální zemí. Švýcarsko je světová banka, ve Švédsku je vysoká životní úroveň a Československo je kolébkou piva. Nikdo si nedovede představit, co by se stalo, kdyby se u nás přestalo vařit (a tím pádem i od nás vyvážet) pivo. Mezi znalci by zavládl tak obrovský zmatek (mezi znalce počítám pak obzvláště státníky, diplomaty a studenty), že by se situace stala. velmi vážnou a zcela jistě by byla rozpoutána III. světová válka. Tato válka by však zcela vyvrátila Marxovu klasickou theorii o válkách, neboť zde by se svět zcela jednomyslně vrhl na toho, kdo by zapříčinil tento neuvážený čin. Je tedy vidět, že pivo hýbe dějinami.

Ve své proklamaci bych chtěl též vyvrátit až do této doby platné historické axiomy. Velká historická osobnost Jan Žižka by nikdy se svými vojsky nedosáhl takových úspěchů, kdyby za ním nestálo královské město Plzeň, již tenkrát vařící nejlepší pivo. Pivo to bylo, kvůli němuž byly vedeny na českou zem křižácké výpravy a pivo to bylo, jež pomohlo obrátit třeba stonásobnou přesilu žíznivých křižáků. I Jan Hus nepoložil svůj život proto, že kázal kacířství a nechtěl své myšlenky odvolat, ale proto, že pil veřejně "U Malvazů" pivo. To tenkráte bylo duchovním tribunálem prohlášeno za neslučitelné s církevní theorií a trestáno ztrátou hrdla. Proto musel zemřít daleko od domova a jeho popel byl rozmetán v Kostnici do řeky.